Ruský fašismus

O ruském kolektivním hnutí mysli a jednom konkrétním hybateli, o hnutí, potlačujícím práva a svobody, o podivuhodném napojení ruských zločinců na některé české politiky a média, atd.

Zemanské hlouposti

Prezident Zeman, známý mj. tím, že ho na ruské ambasádě přepadl neznámý virus, se nám zřejmě z této těžké choroby dosud nezotavil.  Naznačují to např. tyto jeho věty:

"Máme podobný názor, že by měla být federalizace Ukrajiny," konstatoval Zeman, a pokračoval: „Ukrajinská nová vláda udělala obrovskou chybu tím, že přijala jazykový zákon, který třetině obyvatelstva znemožnil komunikaci v jejich jazyce.“

Obě tyto věty jsou pochybené. A obě tyto věty naznačují, v jakém prostředí se český prezident pohybuje, a jaké osoby jsou mu blízké. Federalizace u nás byla prvním krokem k rozpadu společného státu, a k pádu jeho pozůstatků do bezvýznamnosti.

Co se týče jazykového zákona – nová ukrajinská vláda žádný nový nepřijala, jen zrušila platnost kontroverzního zákona z roku 2012. Prezident Turčynov po protestech zrušení vetoval. Tedy: Zemanovo tvrzení, že by „nový jazykový zákon“ znemožnil Rusům a dalším menšinám komunikovat svými jazyky, je zcela nesmyslné.

Zemanovec Dugin

Co se týče té podobnosti názorů na nové státní uspořádání Ukrajiny … totožný názor, jako pan Zeman, má jistý pan Dugin. Alexandr Dugin řekl v roce 2009 toto:

„Co se týče Ukrajiny, domnívám že tato země – co do státní suverenity a nezávislosti – mele z posledního. Příčina tkví v tom, že její existence byla křehká od samého počátku. Protože v jejích hranicích se ocitly dva národy s protikladnou geopolitickou orientací.

Většina z evropských i neevropských zemí jsou v podstatě jedním národem … a Ukrajina, to jsou dva národy … východoukrajinský národ, nikoli ve smyslu etnickém, je spojen svým společným osudem.

A etnicky vzato - jeho většinu tvoří ruští Velkorusové – to je prakticky celý Krym a převážná část východní Ukrajiny - a kulturně do něj patří i Malorusové, náležející k ruské pravoslavné církvi a k Rusku.

A pak existuje druhý národ – „zápaďácký“ národ – který má jinou kulturní orientaci. Jsou to lidé ze západních oblastí, kteří dříve žili v područí Rakouska nebo Polska, a tak se stali součástí evropského kulturního terénu. …

Nejsou to typičtí Evropané, ale také to nejsou Rusové. V Evropě mohou tak akorát mýt nádobí, ale cítí, že k ní patří. … Mají svou specifickou řeč, kterou ovšem není ukrajinština – to je umělý jazyk. …

Jestli by se ukrajinská vláda začala chovat racionálně – tedy neutrálně – a nevstupovala do NATO, zachovala status ruského jazyka, ne jako jediného, ale jako dalšího státního jazyka – pak by bylo možné ponechat Ukrajinu jako suverénní  nezávislý stát.

Samozřejmě by byla suverénní jen v případě, že by sledovala vyvážený politický kurs a dovedně by balancovala mezi vlivem Západu a vlivem Ruska.“

Je vidět, že pan Dugin nepovažuje Ukrajince za národ, Západ považuje za nepřítele, a rád by sousednímu státu diktoval, jak se má chovat, jak má vypadat a jakou řečí se v něm má mluvit.

Totiž … pan Alexandr Dugin není jen doktorem vší politologie, sociologie a filosofie. Hlavně tento profesor moskevské Lomonosovovy univerzity patří do první čtyřicítky nejvlivnějších mužů soudobého Ruska, … a co víc … je ruským fašistou!

Lektor ruského fašismu

Lépe řečeno – je stoupencem a spolutvůrcem specifické formy fašismu, jehož základem je důraz na  ruské kořeny – totalitarismus, pravoslaví, bolševismus, na které jsou nabaleny osvědčené prvky z „kultury“ německého nacismu – např. goebbelsovská propaganda. 

Dugin je vynálezcem nového ideového proudu, jenž nazval „neoeuroasijství“. Čímž se chtěl patrně distancovat od neonacismu. Jinak jsou totiž obě ideologie snadno zaměnitelné.

Jestliže náš/jejich prezident Zeman vyhlásil ve svém inauguračním projevu boj neonacismu, pak nechápu, proč se s nácky paktuje. Proč veřejně pronáší jejich klišé. Jen proto, že jsou „virulentnější“? Jen proto, že teď nenosí fešáckou uniformu od Huga Bosse, ale „rubášku“? Nebo proto, že mu pomohli s kampaní?

Putinovi medailisté

Na jeho předchůdce Klause, kterého si nový vládce Hradu tolik pochvaloval, a váží si ho jako osobnosti, zavěsil kremelský Putler medaili. Prý Puškinovu. Stejnou obdržel i spoluautor jazykového zákona, který chtěl údajný nácek Ťahnybok zrušit – pan Kolesničenko.

Ten samý výtečník je autorem oněch „slavných“ represivních zákonů z 16. ledna. Snahy o jejich aplikaci v Kyjevě vyvolaly krvavý konflikt s mnoha obětmi. Puškinova medaile – toť něco jako Řád zasloužilého vazalství a věrnosti CCCP – nebo chcete-li – nově budované ruské fašistické Říši. Jak na Ukrajině, tak v České republice nebo na Slovensku.

Jazykové zmatení

Není vůbec náhodné, že kontroverzní jazykový zákon navrhli zrovna sympatizanti pana Putina a představitelé moskevské Páté kolony, Kolesničenko s Kivalovem, majitelem propagandistického putinovského serveru TRK - Akademia. Tento kanál také hlasitě volá po federalizaci, jako Zeman. Asi to nebude jen tak. Jazyková rovnoprávnost je tím posledním, co oba nositelé stříbrného plíšku na modré stuze chtěli dosáhnout.

Skutečným cílem bylo prohloubit rozkol mezi různými regiony mnohonárodnostního státu, čehož skutečně dosáhli – jak dokládá protestní otevřený dopis vysokých představitelů církví a náboženských společností Ukrajiny, adresovaný prezidentovi Janukovyčovi (ze dne 5. 7. 2012). Z něj cituji:

„(…) Kontroverzní jazykový zákon, přijatý Parlamentem Ukrajiny dne 3. července 2012, ukazuje … jak důraz na jazykovou různost zostřuje politické spory, prohlubuje sociální rozdíly a podkopává základy ukrajinské státnosti.
Bohužel se mýlí ti, kteří věří, že tím dosáhli nějakého úspěchu. Jde o Pyrrhovo vítězství. Jde o triumf skupiny vyvolených, kteří ignorovali celospolečenskou diskusi a principy parlamentarismu, určené k dosažení smírného, kompromisního řešení.

Každý ví, že jazyková problematika ukrajinskou společnost ostře polarizuje, a tak všechny významné změny v této oblasti by měly být uměřené a vyvážené – stejně jako v medicíně zde platí nevyšší pravidlo: „neškodit“.
Je třeba udržovat rozumnou rovnováhu mezi ukrajinštinou jako státním jazykem a zajištěním  jazykových práv národnostních menšin. Jakákoli dysbalance v tomto směru, a zejména zásadní neochota tohoto vyváženého postavení dosáhnout, vede jen k eskalaci sociálního konfliktu, rozděluje společnost do soupeřících táborů a oslabuje stát.(…)“

Jak je vidět, byl Kivalovův-Kolesničenkův zákon podobně problematický, jako jsou problematičtí oba jeho předkladatelé. Dokonce ani neprošel řádnou legislativní procedurou, přesto byl uplatňován. 

Je jen logické, že ho někdejší opozice po svém vítězství zrušila. Jen to načasování bylo nešťastné, a tak toho Putinovi černooranžoví ihned propagandisticky využili: „ukrajinští Rusové mají být občany druhé kategorie! Chceme do Ruska!“

Zločin separatismu

Separatismus a přeběhnutí na stranu nepřítele se v době válečné všude na světě trestá velmi přísně. V armádě jde o trest absolutní. Je jasné, že opačná strana konfliktu může mít jiný názor.

V našem mediálním prostoru vynikají jako převážně proruské nejméně čtyři weby. Přesto jsem se o údajném „zločinu“ ukrajinského extrémisty, spáchaném na chudákovi proruském aktivistovi, nedozvěděl z Filipových Haló-novin, ani z Hájkova Protiprdu, ale z bulvárních Parlamentních listů a z neuvěřitelně kvalitativně upadajícího Týdne. Co se stalo?

Zneškodnění fašisty

Poslanec Oleh Ljaško, výrazná postava ukrajinské politiky a jeden z Majdanských revolucionářů, zadržel se skupinou svých lidí politika Janukovyčovy prokremelské Strany regionů Arsena Klinčajeva, agenta ruské FSB.

Ač Klinčajev nikdy neměl právoplatné ukrajinské občanství, byl zastupitelem v radě města Lugansku a úzce spolupracoval s ruskou Mladou gardou, což je taková „Putlerjugend“. V tomto městě také založil tzv. Muzeum obětí oranžové revoluce.

Malá ukázka: uprostřed výstavního sálu je rozložitý stůl s velkou mapou Ukrajiny. Na ní jsou rozestavěni vojáčci NATO, v rohu stojí loutka amerického prezidenta, Donbass je obehnán rezavým ostnatým drátkem, zde autor vkusně umístil panenku představující Julii Tymošenkovou, k Oděse postavil řadu buldozerků, které lžícemi oddělují Podněstří.

Oleh Ljaško, občan Lugaňsku, v té době člen Bloku Julie Tymošenkové, výstavku tenkrát komentoval s tím, že protestovat proti takové hlouposti nemá smysl. Adekvátní by prý bylo odpovědět založením „Muzea obětí severodoněckého separatismu“. Jenže to bylo v roce 2007, a s řinčením ruských zbraní na Krymu, a na východní hranici, humor jaksi došel.

Klinčajev, proslulý svou násilnickou povahou a vyhrožováním politickým oponentům a novinářům, má blízko k oligarchovi Medvedčukovi. Stal se lídrem jeho strany Ukrajinská volba, která na Ukrajině zastupuje zájmy Kremlu, a v Lugansku vedl proruskou tzv. Luganskou či Mladou gardu. A podle toho se choval i v současné době krize a ohrožení státu.

Klinčajev velel 9. 3. 2014 skupině proruských aktivistů, která v době konání demonstrace pro a proti jednotné Ukrajině donutila Kyjevem dosazeného předsedu oblastní administrativy Bolotského podepsat rezignaci, a vyvěsila na správní budově prapor Ruské federace.

Lov na fašouna

Když se to dozvěděl Ljaško, reagoval tak, jak je zvyklý a způsobem, který považuje za správný a efektivní. Jako pravý kozák zatroubil ke šturmu, a s několika chlapi Klinčajeva povalil, spoutal, ruskou vlajku strhl a vyvěsil ukrajinskou. 

Oleh to pak pro tisk komentoval takto:

„Ti blbci nadšeně uvítali Putinův nápad poslat nám sem vojáky na ochranu ruskojazyčné populace. Luhansk - to je můj rodný kraj. Moje matka se tu narodila, já jsem tady prožil dětství, žiju tady, i celá naše širší rodina. V Luhansku nikdy nikdo žádné ruskojazyčné obyvatele neobtěžoval.

 Takzvaný protest na obranu ruskojazyčné populace je dílem ruských speciálních služeb, s cílem destabilizovat situaci v regionu a legalizovat vstup vojsk, jako tomu bylo na Krymu. 

Obracím se na činovníky správních orgánů, aby důsledně potlačovali jakékoli projevy separatismu a aby zadrželi  pracovníky ruské tajné služby FSB – Klinčajeva, Efraima a Golenka. Pokud budou tito tři muži zatčeni, v Luhansku bude klid. Pokud jde o ochranu integrity Ukrajiny - musíme jednat rázně!“

Naše (i jiné)  „Parlamentní listy“ událost komentovali dle kremelského kanálu RT.

Antifašista v akci

Oleh Ljaško je typem politika, jakého tady nemáme. Když protestoval proti šíření proherních automatů, dělal to tak, že příslušnou hernu navštívil a „jednoruké bandity“ rozmlátil kladivem.

Když protestoval proti ruským sankčním opatřením na dovoz ukrajinských potravin, za doprovodu kamer a novinářů vtrhl na schůzi ruského obchodního atašé, přinesl sebou vybrané ukrajinské potravinářské produkty, a nutil ho, aby ochutnal  a řekl, co je na ukrajinských sýrech a klobásách špatného.

Když se o sobě a o své rodině v tisku dočetl nějaké lži, navštívil shromáždění, na které byl onen pomlouvačný politický oponent ze Strany regionů přítomen, a zfackoval ho novinami s inkriminovaným obsahem. Tím zároveň varoval potenciální voliče před volbou tohoto lháře.

Podobně barvitá a konkrétní bývají jeho představení v Parlamentu. Servítky si nebral hlavně při své kritice Janukovyčovy Strany regionů, ve které sedělo nejmíň 30 poslanců, o kterých se vědělo, že jsou přímo napojeni na zločinecké podsvětí.

Ljaška hodně nesnášel zejména již dříve zmíněný poslanec SR, právník a gauner, pan Kolesničenko. Označil ho za teplouše a pedofila.

Političtí úchylové

Vůbec – tato rétorika je pro proruské, i pro originál ruské fašisty vyloženě typická. Židé už nejsou v kurzu. Z homosexuality a pedofilie s gustem obviňují veškeré své oponenty. Tento druh dehonestace je možno zaslechnout z úst doněckého Janukovyče, charkovského Dobkina a Kernese, či samotného Putina.

Namátkou mě napadá další – Václav Klaus, který rád mluví o homosexualismu. Asi mají tito hoši stejné školy a podobné učitele.   

Tím bych se navrátit zpět k „šiřiteli konzervativních  hodnot“ (čti: fašounství) profesorovi Duginovi.

Duginův „krvavý fašismus“

Německý historik a politolog Andreas Umland, člen ruského diskusního klubu Valdai, o něm napsal:

… Dugin nikdy své sympatie k nacistickému Německu neskrýval. …  Například, v roce 1992, v článku " Konzervativní revoluce " Dugin nazývá " Waffen-SS a zejména její „vědeckou odnož“ organizaci „Ahnenerbe“ (Dědictví předků) „intelektuální oázou“ v rámci nacionálně socialistického režimu.

On sám se pak považuje za stoupence „Třetí cesty“, a uznává, že „nejúplnějším a totálním vyjádřením … Třetí cesty je německý národní socialismus“.

Dugin hledá a nachází alternativy k humanistickým a křesťanským hodnotám (Křížové tažení Slunce). Popírá evoluci morálky. Opěvuje krásu smrti a duchovnost vraždy. Tvrdí: „Úplně jsme zapomněli na krvavou podstatu života, na nezbytnost zabíjet a trpět, zuřivě bránit své a ničit jiné“ (Soumrak tyrana).

Vyzývá k zabíjení politických oponentů, degenerátů, a také jen tak, pro zábavu. „Je to řád slunce. Podvol se mu, podvol, uvolní se ti šíje a vyčistí hlava.“ (Sluneční člověk). Přitakává teroristům a náboženským fanatikům. Náboženský fanatik = sluneční člověk.

Je něčím víc, než náboženství, které je tlející a lživé. Je hořící čistá bytost, měnící se své bytí, cenné či bezcenné, na zářez do tabulky věčnosti, předkládané Nejvyššímu Soudu. …

Předsmrtnou agónii srovnává s výronem sexuální energie. Není tak důležité, kdo s kým bojuje. Důležitý je výkon. Tam vevnitř se chvěje subjekt, nejasně, neurčitě, … pak náhle prochází otvorem v šíji a mění se ve světelný gejzír. Vyzývá ke všeobecné totální válce, k totálnímu zničení židovsko-křesťanské civilizace, ke křížovému tažení do Jeruzaléma (Křížová výprava Slunce).

Sladkotrpká chuť krve ve válce triumfuje. Touha po ní podobá se žáru vášně. (Naše matka válka). Politické aktivity jsou přípravou na válku, která napraví naše chyby. Domnívá se, že vojenská diktatura je nejlepší formou vlády, v níž generalita nevládne jen politickou mocí, ale i finančním a soudním systémem.

Viní armádu ze ztráty árijského ducha a vůle k moci (Vzkříšení kšatríje). Svou politickou platformu definuje jako neomezený a rudý fašismus, tj. jako krvavý fašismus (Fašismus neomezený a rudý).      

Během své politické kariéry Dugin uplatňoval svůj vliv na řadu významných osobností Ruska, např. na bývalého mluvčího Státní dumy Gennadije Selezněva , jehož byl poradcem, a spolupracoval s prokremelským novinářem Michailem Leontěvem , který byl členem Ústřední rady.

Dugin se pohyboval .... mezi současnými členy Nejvyšší rady MED , jako byl např. ruský ministr kultury Alexandr Sokolov a místopředseda a mluvčí Rady federace Alexander Toršin .“

Rusko už uzrálo

Další známý představitel ruského fašismu Demidov otevřeně přiznal, že Duginovy práce ho skutečně oslovily a ovlivnily. V rozhovoru z listopadu 2007 Demidov řekl, že „zlomovým momentem jeho života bylo právě setkání s Alexandrem Geljevičem Duginem. Demidov pravil:

„Získal jsem jiný náhled na život. I na základě tohoto setkání a své předchozí zkušenosti jsem přesvědčen, že naše kolektivní vědomí je už zralé na přijímání takových myšlenek, jejichž nositelem je právě Alexandr Dugin – a že nastal čas realizovat je v konkrétních projektech.“

Obávám se, že takovým projektem je „Federalizace Ukrajiny“, „Euroasijský svaz“, či budování Jurjevovy/Putinovy „Třetí říše“.

Propaganda jako válečný zločin

Že je kolektivní vědomí či nevědomí Rusů k něčemu takovému skutečně zralé naznačuje i tento postřeh Stanislava Melameda v článku „Rusko v hnoji šovinismu“:

Dnes mě k sobě na návštěvu pozval starý dobrý přítel. Sešlost to byla docela prestižní. Zámožná dáma, zaměstnaná v Lukoilu, nebo v podobně prosperující firmě, co procestovala půl světa, pak její matka – inteligentně vypadající seniorka z Kurské oblasti, dva muži středního věku, (z nich jeden systémový inženýr), a pětatřicetiletá Moskvanka, logopedka, pracující v elitní škole. 

Probíralo se kde-co. Od receptu na drůbeží salát po nanotechnologie. Až jsme se dostali, jako obvykle, ke Krymu.

Upřímně řečeno, myslel jsem si, že by bylo možné se něčemu takovému vyhnout, protože je to furt stejné ... Ale ne, nebylo to možné. Začala s tím ona postarší dáma:

„U nás se děje to samé ... vyhrožovali gubernátorovi ..." (pozn.: slavné "zprávy" zombických ruských médiích z minulého týdne, že údajně někteří ukrajinští nacionalisté-fašisté hrozí invazí do ruských pohraničních oblastí a vyhrožují gubernátorům).

No, diskuse „politická“ se záhy obrátila v „geopolitickou“. Samozřejmě se ukázalo, že všichni jsme bezpodmínečnými stoupenci stanoviska "Krym je náš!", ale nejen to - apetit ruských pohovkových vlastenců nabral na intenzitě a pustil se i do zbytku Ukrajiny.

 I děl jeden z přítomných: „Necháme jim (Chochlům) jen západ.“ Jeho kolega pohotově připomněl: koneckonců, dyť Polsko bylo také "naše", což znamená "podniknout veškerá nezbytná opatření" – a vydat se směrem: Varšava.

Jistě, že jsem se snažil něco namítat: proč se ti lidé vzbouřili, a že ve skutečnosti pro většinu Rusů nepředstavuje Ukrajina žádné nebezpečí, a že Rusové nepociťují ze strany Ukrajinců (téměř) žádné nepřátelství, a že je třeba jasně rozlišovat mezi Putinem a jeho vládou, a obyčejnými Rusy. 

Také jsem poukázal na to, že jsem nikde v Kyjevě během svého působení nezaznamenal tzv. "fašisty" ani hákové kříže – oproti Rusku, kde nejsou zrovna zvláštností.

„Běžte mi někam s hákovým křížem!“ – děla pohrdlivě „podnikavá dáma".

Další konverzace ukázala, že je fanynkou „Ruských pochodů“ a ruského nacionalismu,, založeného na oprašování slovanských pohanských kultů, které samozřejmě také užívaly svastiku, což prý není nic jiného, jako umělecké ztvárnění, symbolizující slovanské Árijce.

Je jasné, že ona dáma byla pro vyhnání všech ne-Rusů z Velkého Ruska, a nebrala v úvahu,  že vlastně požaduje deportaci Tatarů z ruského Tatarstánu, Jakutů z Jakutska, a tak dále.

Také mi bylo vysvětleno, že „žádná Ukrajina neexistuje“, je jen Malorusko. Dále jsem se dozvěděl (pro vaše info, kolegové Ukrajinci!), že neexistuje ani ukrajinština (je to prý jen zmršená ruština), a že vy všichni, Chochlové, z přírodního hlediska vůbec neexistujete, a ti, kteří se odvažují drze skuhrat o nějaké národní nezávislosti, musí být nemilosrdně zneškodněni jako spolupachatelé všudypřítomných, a vše svaté pošlapávajících Amíků.

Takové nálady dnes panují v Rusku v předvečer války na úrovni "obyčejných lidí". Jakmile někdo  ze stolní společnosti konečně pronesl dlouho očekávané slovo "Židé", rozhodl jsem se, že je nejvyšší čas odejít - folklorního materiálu už jsem sebral i beztak sdostatek, a zbytek diskuse už pro mě rozhodně nebude tak zajímavý.

Rusko postihlo šovinistické šílenství - to je, bohužel, pravda. Rusové jsou infikováni virem imperiálního fašismu. Nositeli tohoto viru jsou zdánlivě obyčejní, a často i příjemní lidé. Sice neodpovídají naší běžné představě o fašistech, jak mají vypadat. Ale zdání klame. 

Když se pozorně zadíváte na tu fotografii, jsou na ní také milí a usměvaví lidé. Kdo by do nich řekl, čím se zabývali, a kolik Židů spálili v pecích …

Vězte, že ruský národ je z velké části zcela psychicky připraven už od zítřka sloužit ve směnách u pecí, ve kterých spálí všechny  - homosexuály, Židy, Chochly, Amíky, negry, cikorky, rákosky … (ten seznam je nekonečný). Jen dřeva na podpal aby bylo.

Musím přiznat, že do značné míry za to může neskutečně výkonná ruská státní propaganda, která slouží hlavně k podněcování nenávisti mezi našimi národy. A tak by měli být lidé, odpovědní za toto podněcování, oficiálně uznáni za válečné zločince.

Taková je tedy v Rusku nálada. Jako v Hitlerově předválečném Německu.

Neslušnost jako program

A co prezident Zeman? Ví to vůbec? Od Remka, který čekal s desítkou dalších velvyslanců v kremelském Putlerově předpokoji, až ho milostivý gasudár milostivě přijme – schválně je nechal čekat o půl hodiny déle – aby si užil to, že může. Že mu taková neslušnost projde.

Toť rozkoš diktátora. Anglická královna by si něco takového nikdy nedovolila. Ne. Milý a vážený kosmonaut to svému panovníkovi jistě odpustil.

A co ví Zeman o Janukovyčovi? Ví, že je to lhář, zloděj a násilník? Zamyslel se vůbec nad tím, zda by si čestný a vážený člověk, jakým byl prezident Masaryk, někdy na Hrad pozval takového banditu – byť by ten bandita byl „hlavou státu“?

Jestli je to panu Zemanovi jedno, ať se raději už nikdy k odkazu našeho nejlepšího politika a prezidenta nehlásí, protože tím poškozuje jeho památku.

Trosečník Zeman

Pan Zeman se ve svém prvním prezidentském projevu zmínil o třech „ostrůvcích negativní deviace“, proti kterým bude jako prezident vystupovat: proti kmotrovským mafiím, proti neonacistickým bojůvkám a proti podstatné části českých médií, které prý nepravdivě informují.

Události kolem krize na Ukrajině ukázaly, že se Zeman neváhal bratříčkovat z jedním z nejhorších mafiánských kmotrů Evropy, Janukovyčem.

Ukázaly, že nedokáže odlišit „neonacistický folklór“ od skutečného fašismu a neonacismu, ohrožujícího naši existenci. A ukázaly také, že velká většina našich médií pracuje dobře, a tím slabým článkem je Klausův pobratim.  

P.S.: Dugin, to je ten fousáč s pancéřovkou z obrázku v upoutávce. Nechal se tak vyfotit v jižní Osetii, kdy Rusové osvobozovali Osetínce od vlivu rozpínavé a krvelačné čtyřmiliónové Gruzie.

Zdroje:

Bogoslov. (2012, 5. července). WEB Bohoslovecká osvěta a věda na Ukrajině:  http://www.bogoslov.org.ua/ru/glavi-cerkov-i-religiienix-organizaciie-ukraini-proponuyut-prezidentu-povernuti-do-verxovnoi-radi-vibuxonebezpechniie-movniie-zakonoproekt

DaxUre. (2009, 8. října). Fašista Dugin o rozkolu Ukrajiny. WEB YouTube:

http://www.youtube.com/watch?v=xqBxiqxHuTw

Ket. (2014, 8. března). Zeman s Blairem: Ukrajina by se měla federalizovat. WEB ČT24:

http://www.ceskatelevize.cz/ct24/domaci/265638-zeman-s-blairem-ukrajina-by-se-mela-federalizovat/

Melamed, S. (2014, 12. března). Rusko: v hnoji šovinismu. WEB Argument:

http://argumentua.com/stati/rossiya-v-shovinisticheskom-ugare

Umland, A. (2008, 28. března). Stane se „Jednotné Rusko“ fašistickým? WEB Sova, Informačně-analytické centrum:

http://www.sova-center.ru/racism-xenophobia/discussions/2008/03/d12974/%C2%A8

Zeman, M. (2013, 8. března). Dokument: Inaugurační projev Miloše Zemana. WEB iDNES.cz:

http://zpravy.idnes.cz/inauguracni-projev-milose-zemana-dq6-/domaci.aspx?c=A130308_114547_domaci_jpl